od TomElefant750 » úte 19. čer 2018 15:54:45
...pokračování
5. den ježdění, 6. června
Ráno vstáváme kolem půl osmý, v osm snídaně v kempu a pak dobalujem věci na třídenní trip a zbytek hážem do auta, trochu to trvá, tak vyrážíme až kolem desátý. Trasu jsem naplánoval dílem podle Bosenskejch šotolinek od Pertly, dílem sám podle mapy.cz, celej okruh má přes 800km, tušíme že ho neprojedem celej, navíc musíme řešit ubytování v civilizaci která místy není úplně hustá. Na první noc máme vytipováno podle rychlosti postupu spaní v Tomislavgradu, Livnu nebo Glamoči.
Vyjíždíme již notoricky známou cestou nad jezerem, pak sjíždíme trochu jinou cestou na okraj Mostaru, přejíždíme po mostě Neretvu a začínáme ostře stoupat, nejnižší místo trasy má jen 100m nad mořem. Extrémně klikatou úzkou asfaltkou nastopáme asi do 500 metrů, tam asfalt končí a začíná poměrně úzká a zarostlá cesta vedoucí roštím, jízdní průměr klesá a trochu se děsíme toho jak dlouho to bude, naštěstí po asi 10 km se cesta rozšiřuje na místní standard. Vyjedeme do výšky kolem 800 metrů, pak mírně sjedem do osady Bogodol, pár kiláků jedem po asfaltu ale ten zas klasicky mizí a po šutrovitejch cestách nastoupáme do výšek kolem 1400 metrů, kde se docela dlouho mírně houpáme nahoru a dolů. Nacházíme u cesty i místní piknikové místo, tak ho taky využijem na drobnou svačinu, úplně nás ale nebaví bordel který tam nechali nejpíš místní - zátky a plechovky od piva, střepy, igelity, kapku to to krásné místo degraduje.
Potkáváme i několi skupin motorkářů, tahle trasa je zjevně dost populární - napřed dva kluci na nabalenejch LC4, pak velká parta na různejch strojích - od Bigů a velkejch kačen (950 nebo 990) až po mírně se trápící velký Báwa v kamenitým výjezdu, na dalším rozcestí pak partu vedenou krajanem z Liberce.
Po setkání s krajany vjíždíme do národního parku Blidinje pojmenovaném po Blidinje jezeru, tak začínáme stoupat z výšky cca 1350 metrů k nejvyššímu bodu naší cesty - vrcholu Pločno s nadmořskou výško 2228 metrů. Je to asi nejnáročnější výjezd celé trasy, stoupání je asi 14 kiláků dlouhé po kamenité cestě s mnoha volnými i "vestavěnými" kameny a občas se slušným stoupáním, ostatně autor "Bosenskejch šotolinek" ho nevyjel celý, nutno podotknout že na naloženým velkým Báwu. Naše skupinka se dost rozpadá, každej má svý tempo, někdo pod záminkou focení odpočívá :-), ale vím že kluci jezdit umí tak strach nemám. Pod vrcholkem se objevují i sněhová pole, občas se odkrývá i výhled na jezero, poslední kilák je pak už jednoduchej a jsme nahoře. Tam zas obvyklá zrušená základna, fotíme, kecáme a za chvíli se vydáme dolů. Kus pod vrcholem potkáváme naši partu kamarádů z kempu, nezávisle na nás jedou na stejnej kopec a klobouk dolů hlavně před klukama na 1200Supertenéré že ten ingot dostali až nahoru, holt kdo umí tem umí. Nejhezčí část trasy máme za sebou, sjedem k Blidinje jezeru, i když leží ve vejšce kolem 1200 metrů tak jsme sjeli kilák vejškovejch po šutrech, chudák ruce, tlumiče a všechny šroubové spoje :-). Od jezera jedem do Tomislavgradu, víceméně po silnici i když ze začátku není dostavěná a je tam šotolinovej podklad kterej jim místy vymílá voda, pak ale už asfalt až do města. Tam tankujem, hledáme místo na pozdní oběd - úspěšně,a v místní grill-baru u jídla domlouváme co dál. Vzhledem k času se rozhodnem dojet do Livna, cestu mám jen naklikanou podle map a bohužel dochází k jedinému případu že trasu nejde použít. Naklikaná cesta je zjevně "bejvalá", mizí ve dvoře a ani dál nejsou v terénu vidět známky průjezdnosti. Nacházíme hbitě v mapách alternativu, tam nás ale zastaví závora s nekompromisním strážcem, doteď nevíme proč, zjevně nová nebo nově opravená cesta asi vede někam kam se dostat nemáme - možná vojenský prostor, možná těžba čehosi, možná jen cesta ve výstavbě..
Vzhledem k pokročilé hodině už vzdáváme hledání nejistých alternativ, sjíždíme na hlavní a objíždíme výběžek pohoří s vrcholy kolem 1500 metrů a jedem po asfaltu až do Livna. Tam hledáme ubytování, jeden pokus po cestě zklame, domácí nejsou doma a volat se nám nechce, sjedem úplně do centra a tam se rozdělíme s tím že se sejdem do čtvrt hodiny. Já s Milanem máme štěstí už za tři minuty, periferně zahlídnu ceduli ve smyslu "nočlegi něco", odbočuju, zajedu až na dvůr, na zvonek nikdo nereaguje ale na pokřik a troubení už jo - cena 15E za osobu, pokoje pěkné, berem. Jedu dolů pro zbytek kluků, pak ubytování, rychlá sprcha a kolem půl osmý razíme do města.
Livno je poměrně živé městečko, v centru je pěší zona - promenáda se spoustou hospůdek a barů se zahrádkama, projdem těch 300 metrů na konec a volíme pizzerii ať je změna, obrovská pizza skoro k nesežrání kolem 10KM, k ní dvě pivka a je nám skvěle. Na začátku dost prázdné zahrádky se začínají se soumrakem plnit, zároveň po promenádě chodí i dost zajímavejch objektů, je na co koukat :-). Už za tmy se přesunem asi o sto metrů vedle do pivnice, pivo maj sice točený ale žádnej div, navíc jsme kapku přecpaný, tak dáme jedno velký a (jaká ostuda) jedno malý, platíme a jdem chrnět. Naštěstí je to jen asi 400 metrů, tak se tam nějak dovalím. Cesta na další den je už naplánovaná, tak brzo usínáme a těšíme se na další den.
Rekapitulace - ujeto něco kolem 200km, nejnižší bod cca 100m, nejvyšší 2228m, šotolina/asfalt odhadem 2:1
Čau, Tom
Proč jezdit po asfaltu, když to jde i bahnem :-)