A novej píst a novej píst dostane od táááty... Příhoda sice už starší, ale poučná. Při montáži pístů po výbrusu se mi zdál pístní čep na levém válci nějak ztuha, vlastně hodně ztuha - no dobře, prostě jsem ho tam narval brutálním násilím jak kokot, protože jsem asi za dva dny měl jet na sraz a novej už bych nesehnal.
Zajíždění proběhlo urychlené, čekal jsem problém a ono nic. Tak se jelo na sraz i s vozíkem PAV40 (stále v záběhu) a ono zase nic. Tak jsem se na to vybod a jezdil další rok bez problémů (mám přeci spoustu důležitějších věcí na práci). Nicméně cesta na sraz Pavů 2014 byla ve znamení tropických teplot, obsazení stroje dvěma osobami s narvaným kufrem, tankvakem a PAVem. A v nejlepším místě ve stoupání na dálnici se to samozřejmě kouslo. Vycvičen 2T stroji jsme naštěstí nehodili držku pod projíždějící kamiony, ale být to třeba někde v serpentinách na okresce, tak si tím tak jistý nejsem. Samozřejmě se ten píst víc roztáhnul v ose a kolmo na osu pístního čepu a tím se to raflo. Fyzika je neúprosná a matroš se nikam neztratí, když ho roztahuje nadměrnej pístní čep... Po vychladnutí zas jízda ok.Konečně se teď dostanu k nápravě, pístní sada je doma nová a se správnou tolerancí čepu vůči pístu.
Proč to tady píšu? Je zimní doba, času fůra a pokud nám hlodá v hlavě nějakej malej, ale opravdu i malinkej červíček, že by se něco mělo udělat na motce, protože se nám to nějak nezdá, nevykašleme se na to. Nestojí to za tu dočasně ušetřenou námahu nebo financ, protože zdraví máme jen jedno. Já bych si v tu chvíli byl nafackoval a vrátil výučák, protože tím spíš jsem to měl vědět (a taky jsem to věděl, jen se mi nechtělo) a ohrozil tak sebe i kamaráda. Zkušenost vám ale víc otevře oči. I proto třeba teď investuju do Alpa a pořídil jsem nové kotouče, i když jsou přesně na toleranční hranici opotřebení - je to zbytečné, není? Stojí to bratru pět litrů, ale čert to vem. Jezdím i s maminou a kdo pak vysvětlí klukům, že táta šetřil, a proto se obroušený kotouče v tu nejblbější chvíli pod nima rozletěly na molekuly a rodiče pak taky.
Asi stárnu nebo co, ale přišlo mi vhodný to sem napsat, kdyby to třeba někoho popíchlo k činnosti, co mu může zachránit krk
Asi proto mě to tolik stojí 
Zacal to Hobr a ted ty Kvetku. To uz neni motorkarsky forum, ale holcici. 
Jediná cesta (nepoužívaná pěšina) vedla dál dolů z prudkého kopce brutálním blátem (utěšoval jsem se tím,že tam směřuje i el. vedení. Tak jsem alpa začal smýkat/klouzat přes přední brzdu s myšlenkou že až mi to podjede tak si dám pěkně na hubu a zastavím až se dole. Úspěšně jsem doklouzal až dolů, jak jsem dole zastavil mi to došlo: jestli cesta dál povede do kopce a bude tam to stejný bláto tak jsem ale už úplně v zadeli 
. Zmocnila se mě úzkost, až jsem se skoro začal modlit i když jsem ateista. Měl jsem víc štěstí jak rozumu do kopce to sice bylo naštěstí už po šotolině. Ulevilo se mi když jsem zase cítil pevný asfalt pod kolama.
